Úvodem k mému cestovatelskému plánu
Už dlouho se zajímám o Estonsko, ale pořádně jsem ho ještě neviděl. Moje plány trochu zbrzdila covidová pandemie, ale letos už konečně jedu.
Mám skvělé podmínky: pracuji z domova, žádné závazky, dostatečný příjem i úspory. Takže teď nebo možná už nikdy.
Rád bych poznal Estonsko jako zemi, ale i jako kulturu. Na zhruba půl roku se proměnit v digitálního nomáda.
Chci se podívat do všech 15 krajů (2 z nichž jsou ostrovy) a v rámci možností poznat něco z místní přírody. Estonsko je rozlohou o něco menší než Čechy, takže mám šanci vidět docela dost.
Estonsko na mě působí jako silně orientované na tradice a hodnoty. Myslím, že to může mít původ v drsné sovětské éře (náš socialismus byl oproti ní docela čajíček), kdy si Estonci v tradicích uchovali svou národní identitu.
Pořádají oslavy dne dětí, dne matek ad. za účasti prezidenta, pořádají festivaly písní a tanců (v tradičních krojích), kterých se účastní všechny generace. Letos bude velký festival a nechci na něm chybět.
Nicméně chtěl bych poznávat ještě blíže a intenzivněji. Nechci ale jít cestou, že na půl roku hodím za hlavu to, co mě teď živí, a najdu si něco v Estonsku, byť takový pracovní pobyt by k cíli vedl. Existují ale krátkodobé pracovní „stáže“, zpravidla v rámci rodinných farem apod., kam může člověk přijet, zaplout a mít za 4–5 hodin práce denně zajištěné ubytování a stravování u místní rodiny.
Tři farmy mám už teď vybrané a doufám, že vyjdou. Byla by to senzační poznávací příležitost. Ostatně jako celá má cesta.
Zaškatulkováno v kategorii: Na půl roku Estoncem | 23. března 2023