Pozor, od 6. 6. 2025 bude můj web přístupný již jen v rámci skutečného Internetu – v historickém vypínám.

Estonsko

Je blízko, a přeci je jiné

Hřbitov v Pärnu

Ve skutečnosti je hřbitovů v Pärnu několik, ale záměrně jsem navštívil „Pärnu Alevi kalmistu“ („hřbitov městyse Pärnu“), což je pojmenování z dávné minulosti.

Fotografie dlouhého jednopatrového domu, na kterém je nainstalovaná modro-černo-bílá ilustrace, která představuje Pärnu jako město zrodu Estonska. Celý obraz vypadá jakoby situovaný na pláž/k moři, ale ne vše tomu odpovídá.. Uprostřed je muž čtoucí manifest, kolem něj se snáší spirála z (jakoby) trojbarevně pruhované šály, kterou plete žena sedící kousek od muže. Nalevo od nich jsou postupně líbající se milenci stojící na hromadě kamenů, lázeňský dům a tři klienti v bahenní lázni, dvě nudistky na pláži, kluk běžící se zmrzlinou, kluk a dívka stavící hrad z písku, hromada dětí na umělém slonovi-skluzavce v moři – k nim se snáší z nebe racek. Napravo je muž sedící na malém jevišti a hrající na akordeon, rybář tahající právě z vody chycenou rybu, žena jedoucí na kole, před ní běží na vodítku její pes a za ní sedí mávající syn s balónkem s viditelným nápisem Pärn. Úplně napravo pak jsou dva kuchaři připravující dort větší než oni sami – v jednotlivých patrech jsou k vidění vejce (volská oka), květy, ryby. Nahoře jsou zapíchané prskavky a vprostřed stojí logo stého výročí samostatnosti Estonska. Pravý kuchař stojí na plošince a zapichuje poslední (a hořící) prskavku.
Ta ilustrace říká o Pärnu mnohé.

Pärnu je považováno za město, kde se zrodilo Estonsko. Právě tady byl veřejně přednesen manifest nezávislosti Estonska a následující den (24. února 1918) vyhlásilo Estonsko nezávislost. V první světové válce poražené Německo se toho roku stáhlo a předalo moc estonské prozatímní vládě. Následně v osvobozenecké válce Estonci ubránili svou zemi proti bolševikům. A na zmíněném hřbitově je pomník věnovaný padlým i mnoho jejich hrobů (nebo přinejmenším náhrobků).

Cesta lemovaná vždy dvěma stromy. Za nimi a dál dozadu je velké množství malých náhrobků (a další stromy). Uprostřed se tyčí pomník tvaru useklého jehlanu. V tomto pohledu je tmavá plastika nejspíše orel s roztaženými křídly držící ve spáru útočícího hada. Rohy pomníku tvoří z části hlavně.
Bolševik jako had. Pořád.
Čelní pohled na pomník. Nahoře má půlkulatý tvar, na něm stojí kříž. Dole je na kamenné mramorové desce reliéfní zlatý nápis EESTI vabadussojas langenud KANGELASTELE. Uprostřed je velká plastika dvou sedících/ležících vojáků s dělem. Nad nimi stojí opeřený anděl držící v pravé ruce věnec z dubových listů a v levé jakési větvičky s podlouhlými listy. Před pomníkem je opřený bílý věnec.
Estonským hrdinům. O nich je i film Nimed marmortahvlil (Jména na mramorové tabuli), který stojí za vidění.

Oproti českým hřbitovům má tento úplně jiný charakter. České jsou typicky velmi pravidelné, některé jako tabulka. Byť byl mohutně zasněžený, tak některé cesty byly prohrnuté a jiné prošlapané.

Jsou tu překvapivě i nové hroby, takže přestože je to starý hřbitov a Pärnu má i další, tak tento zakonzervovaný není.

Pohled přes několik zasněžených hrobů s obrovskými starými kovovými kříži. Dole v popředí je vidět část náhrobku s nápisem СОЛОМОНОВЫ.
Hroby s těmito kříži patřily k nejstarším.

Některé náhrobky jsou v azbuce (dodnes jsou v Estonsku tři regiony, kde žije početná ruská menšina), na křížích byly někdy k vidění německé nápisy. Estonsko v minulosti dost „měnilo ruce“, vládl tu kde kdo.

Pohled přes mnoho zasněžených hrobů. Žádný z náhrobků není čitelný – buď je zasněžený nebo focený zezadu. Je vidět několik luceren na svíčku, jedna malá zasněžená lavička, dva kříže. Mnoho vzrostlých stromů, jehličnanů i listnatých, a několik keřů.
Toho sněhu bylo tolik, že jsem se držel cestiček, kde už přede mnou šel alespoň jeden člověk.

U řady hrobů stojí malé jednoduché lavičky (byť nyní zapadané sněhem). Na takovémto hřbitově není těžké si představit, že se člověk bude chtít zdržet déle než jen „zalít květiny a dát na hrob svíčku.“ Je tu klid, je tu prostor, díky „struktuře“ a lesoparku i zátiší a v létě stín.

Detail náhrobku se zdobně napsaným jménem Anu Valgenberg a datem 8.III 1969-23.IX 2018. Otočená k nápisům je silueta klečící ženy držící tři růže. U náhrobku leží bílá růže. Vlevo od něj je lucerna na svíčku a položených několik zvadlých tulipánů. V pozadí jsou nezřetelně vidět další hroby.
Netypicky zdobný náhrobek.

Možná že hřbitov není tradičním turistickým místem, ale podle mě vypovídá mnohé o zemi a lidech, a pokud člověk přijel poznávat, tak bezpochyby stojí za vidění.

Zaškatulkováno v kategorii: Zajímavá místa | 16. dubna 2023

Komentáře

Jak přidat komentář? E-mailem! :·) Na komentare -zavináč- mujmalysvet -tečka- cz – do předmětu „Komentář: Hřbitov v Pärnu“. Připojit můžete i svou přezdívku a domovskou stránku.